A to nejen na tréninku, ale i v mimoskokanském životě. I když se to v dnešní době moc nevidí, přesto se najde parta lidí, která si dokáže navzájem nezištně pomoc. A já mám to štěstí, že k takové skupině patřím.  Takže na otázku co děláme, když neskáčeme, existuje spoustu odpovědí. Ale konkrétně v sobotu 5. 5. 2012 jsme kopali kanalizaci. Ačkoli to nebyla jednoduchá práce, legrace při ní byla neskutečná. Kupříkladu Venca, když na svém úseku narazil na skálu, tak jediné co jsme slyšeli bylo: „Jo tady je to v pohodě, všude černozem to se pak dobře kope..:-)

Celkový stav: dva zlomené krumpáče, jedna lopata, několik mozolů, spálený záda, pár vypitých litrů piva a cca 4 kg masa.

Cíl vykopat kanalizaci – splněn.

Dovolím si tu veřejně poděkovat všem, kteří mi při kopání pomohli.

Akce se původně měla uskutečnit o čtrnáct dní dříve, ale díky špatnému počasí musel být vybrán tento náhradní termín. To se bohužel podepsalo i na počtu zúčastněných skokanů. Nicméně se nás i tak sešlo v Havlíčkově Brodě u nákupního centra Albert jedenáct. Z Brna jsme přijeli čtyři. Petřík, Honza, Bětka a já. Začátek byl v jedenáct hodin a já si hned vyzkoušel jak zrádné umí být jarní bláto. Naštěstí fotografové teprve vybalovali svoje nádobíčko a tak o tomto incidentu nejsou žádné záznamy.

Kolem půl dvanácté jsme vyrazili na Plovárnu kde proběhlo rozdělení do dvou družstev a byl odstartován zajímavě připravený orientační závod. Byl jsem v týmu s Petříkem, Honzou a Matějem Lédlem. Dostali jsme mapu a šifrovanou zprávu. Po jejím vyřešení jsme teprve věděli kam máme vyrazit a kde se bude nacházet další šifrovaná indicie. A tak jsme procházeli město a nacházeli obálky za dopravní značkou, na zdi nebo v rozeklaném stromu. Ty nás dovedly až do cíle, kam jsme dorazili předposlední (jak jsem psal družstva byla dvě a tak si lehce domyslíte jak jsme se vlastně umístili.) Musím ještě říct, že Zeli tak mohutně závodil, až to pružina na jeho botách nevydržela a prostě praskla.

Po focení na náměstí a malém občerstvení, jsme přešli do parku, kde jsme měli možnost shlédnout malý trénink parkouru a trochu jsme si odpočinuli.

Poslední cesta vedla zpět na Plovárnu. Tam se už jen volně skákalo, hrál se basket ( samozřejmě na skákacích botách ) a vůbec jsme si užívali slunečného dne.

Kolem šesté už všichni měli skákání dost a nastal čas sundat skákací boty. Přejeli jsme k Rickymu na zahradu a u roztopeného grilu a piva probrali celý tento skvělý den. Myslím, že účelu bylo dosaženo a skákačky jsme oprášili opravdu vydatně a někteří až moc. Chtěl bych tímto poděkovat organizátorům za přípravu a troufnu si tvrdit, že nikdo ze zúčastněných nelitoval cesty do Havlbrodu….

Fotogalerie:

Michal Malinský

Jan Dosoudil

Náš úkol byl vcelku jednoduchý – poutat pozornost kolemjdoucích a píšťalku vrátit maximálně opotřebovanou V životě by mě nenapadlo, jak náročné je skákat a u toho foukat do malé věci v ústech…

Do gala nás hodila scénografka Jitka. Sako ozdobené fáborky, tváře napudrované doběla, nos nabarvený nazeleno a já s Vendy navíc vyfasoval moderní metrový klobouk na hlavu.

No řeknu Vám, když se do klobouku opřel vítr, připadal jsem si jako plachetnice a měl jsem co dělat, abych některé vyšší výskoky v pořádku ustál. Vítr občas pozlobil i s fáborky v obličeji, takže skákání bylo vskutku adrenalinové – naslepo a kolem Vás spousta lidí.

Průvod masek vyšel od Divadelní fakulty JAMU, pokračoval Kobližnou ulicí na náměstí Svobody a k divadlu Reduta na Zelném trhu. Centrum Brna zažilo vskutku neobvyklou podívanou, prokládanou krátkými hereckými vsuvkami. Cílem průvodu bylo upozornit lidi na zahájení tohoto již tradičního festivalu. A ten byl jistě splněn!

odkaz na video z www.youtube.com: zde

V podstatě šlo o malé setkání skokanů z celé Moravy. Od Ostravy počínaje po Moravský Krumlov konče. Přestože nám počasí moc nepřálo a ještě dopoledne probíhala čilá diskuse jestli se akce uskuteční nebo ne, sešlo se v Olomouci o půl druhé celkem 25 skokanů. Přičemž Brno jsem zastupoval já s Petříkem…

Chvíli jsme skákali přes výšku, seznamovali se a potom se uskutečnil malý orientační závod po parku tří a vícečlenných skupin. Měli jsme určených pět čísel, které jsme měli podle mapy najít a donést. Nechci se tu veřejně chlubit ale tým já, Petřík a Tom Jankůj z Ostravy jsme skončili na krásném prvním místě

Po závodě jsme znovu skákali na místě, přes výšku, zkoušeli různé triky a pak se šli hromadně projít do města. Na náměstí jsme naběhli do McDonalda a každý si něčím doplnil energii. Nastupující večer a snižující se teplota dalšímu skákání už nepřála a proto jsme toto skvělé odpoledne zakončili posezením v restauraci. Díky týmu Broken Faces za zorganizování tohoto perfektního odpoledne. Rádi se zúčastníme dalších akcí.

Více o týmu Broken Faces zde

Sešli ve 13:00 hodin u orloje na náměstí Svobody ve složení : Venca, Karlos, kompletní Frolkovic familia mafia, Andrea a jako neskákající fotografující doprovod Katka. Nazuli jsme botky a nedočkavě zkoušeli, jak moc se po půl roce liší skákání na betoně, oproti podlaze v tělocvičně.

Pak už jsme vyrazili vstříc brněnským ulicím, náměstím a parkům. První malá zastávka byla na Jakubském náměstí, kde jsme zkoušeli skákat přes různé rantlíky a schody. Některým to bylo málo a rovnou to vzali přes popelnice, nebo květináče.