Skákací boty Brno

Dne 27.8.2010 se naše rodinka rozhodla pokořit na botkách chloubu Liberce – Ještěd. Plni optimismu jsme za krásného počasí obuli botky u dolní stanice lanovky a vyrazili po modré značce vstříc vrcholu.

První malá zastávka proběhla u staré bobové dráhy, která se líbila hlavně klukům. A pak se šlapalo dál. S přibývajícím stoupáním se nám krátil dech a tak po chvíli bylo slyšet už jen vrzání ložisek a klapot kopýtek na kamenitém povrchu (no sem tam i trochu nadávání, to když někdo zakopl o kámen, či mu zůstalo kopýtko chycený pod kořenem).

Když jsme překročili silnici kousek od Výřivých skal, tak se cesta rapidně zhoršila a my si museli dávat velký pozor, abychom se nesložili do kapradin a borůvek, které lemovaly cestu. Mimo kamenů a kořenů se přidala i hluboká koryta vymletá nedávnými lijáky. Ale musím konstatovat, že i když cesta byla náročná, tak k žádnému pořádnému pádu nedošlo. Spíš by se dalo mluvit o lehkém usednutí do kapradin

Posledního půl kilometru stálo za to. Volné kameny a celkem strmý svah. Proto si nás možná pár turistů fotilo s poznámkou „No to mi nikdo neuvěří, že někdo šlapal na Ještěd v něčem takovým !“ Po cestě jsme se posilnili borůvkami, i když natrhat si je byla legrace.

Finální metry byly pohodové. Sice do kopce, ale po silnici. A na vrcholu už nás čekalo občerstvení a sladká odměna doplněná nádherným rozhledem a korunovaná uspokojením ze sportovního výkonu. Musím pochválit Honzu a Petříka, že to celé šlapali a hlavně vyšlapali a naši mamku za skvělý nápad.

O cestě dolů se už rozepisovat nebudu. Pohrdli jsme lanovkou a skákali si to z kopce po silnici, což oproti cestě nahoru byla procházka (nebo spíš pohopsáníčko) růžovou zahradou.

A teď trochu čísel převzatých z aplikace coach při cestě nahoru (jelikož jsem již v letech tak na cestu dolů jsem ho zapomněl zapnout ):

celková vzdálenost 5,45 km
celkový čas 2:11 hod
převýšení 461 m.

Všem skokanům vřele doporučujeme.