Memoriál – report

Ve dnech 16. – 18. 9. 2011 se konal za účasti 21 „závodníků“ a 7 organizátorů první ročník memoriálu Jéni Trávníčka. Zajímavé, že akce, kterých se vždy zúčastňuji, komentuji ihned po příjezdu domů, nicméně tento víkend mě zmohl daleko víc, než jsem čekal – a tak se k reportu dostávám až teď. Nejspíš ale i tak bude první 🙂

Začátek memoriálu byl dopředu avizován na páteční odpoledne, a to hlavně kvůli přespolním skokanům. K prvnímu duu (mně a Všéťovi) se tak jako první připojil Ján Pramuk z Bratislavy, který si to vesele dohopsal do kempu na botkách. Následně se pak začali sjíždět i ostatní – Frolkovi se Stáňou a Tomem Cihlovými, ostravská osádka – Chosse, Kamča, Eliška a Tom, stejně tak i Danča, Luke, Venca a Marta – společně s Krutorem. Nakonec i Vendy, Dejv a Lucka. Rozdal se welcome drink – pivko a tak oficiálně začal skokanský víkend. Po rozdělení chatek následoval přesun do hospody za jídlem, kde nás nejdříve zradila plná obsazenost hospody U Šedivýho vlka, druhá byla pro jistotu zcela zavřená, a tak vyhrála hospoda U Hastrmana – kam nás poctil v průběhu večera svou návštěvou i předseda s paní předsedovou. Od tama šla valná většina do lesa hrát noční hry (svíčky) a já se vydal pro Michala Rybiára do Brna na vlakáč – tím jsme zkompletovali páteční skupinu. Další zbytek večera se nesl ve znamení pobytu na diskotéce vysokoškoláků, což bylo zajisté příjemné zpestření. Poslední tváře tak odcházely spát okolo půl páté.

Druhý den ráno mě probudilo neznámé číslo a chvilku trvalo, než jsem přišel na to, proč někdo volá. Očekávaná návštěva třech nováčků z Boskovic – Milan, Dan a Tom – dorazila do kempu.  Jako další přifrčela na kole Barča Vacenovská, skupina Chrudimáků – Zeli, Barči a Míša a také Andrea z Brna. Před samostatným závodem následovalo seznamovací kolečko, zejména pro představení starých známých tváří nováčkům. Byly utvořeny dvě skupinky ryze „nezávodní“ ve složení:

a také „závodní“ skupinky

A proč že karetní týmy? Původně utvořené dvojičky byly lstí roztrhány, aby se splnil jeden z hlavních cílů setkání  – poznání ostatních. Proto byly schovány  v okolí tří chat páry hracích karet a dvojice vybíhala karty hledat. Nově utvořené vypárované dvojice pak tvořily skupinky do sobotního závodu – nezávodu.

Všechny skupinky dostaly mapu okolí s pokynu pro nalezení prvního stanoviště a tak ve 12:40 mohla srdcová sedma vyrazit směr dobrodružství, poslední skupina vyrážela 13:21.

První úkol byl návrat do školních lavic, kdy se psaly smsky poslepu pod lavicí. Pomocí sms řeči bylo třeba vyřešit, kterou trasou se vydat. Všechny týmy tento úkol zvládly a tak se vydaly Bukovanskou cestou vstříc dalšímu úkolu. Na pokáceném stromě bylo umístěno 18 obálek, avšak pouze v jedné byl správný klíč pro objevení další ho stanoviště. Ostatní obálky obsahovaly více či méně povzbudivé slova, komiks garfielda apod…

Na dalším stanovišti byl připraven Petr Frolek se záludným úkolem.  Každá skupinka si musela nafouknout balonek, zavěsit na provaz a vzduchovkou z určité vzdálenosti sestřelit. Čím více pokusů, tím více penalizačních koleček. Někteří pochopili princip spolupráce a jeden druhého drželi, aby měl snažší pozici cíl trefit.

Do třetího stanoviště bylo třeba po cestě sečíst číslice u nedalekého pomníku, a ty pak sdělit Vendy. Po vyluštění hádanky mohly týmy vyrazit směr další stanoviště, při nesplnění úkolu byl tým nucen jít část trasy zpět a spočítat šprušle od seníku.

Nejvítanějším stanovištěm se jevilo stanoviště Marty, která disponovala občerstvením, avšak sdělením jejího úkolu přineslo únavu do tváře všech skokanů. Nutnost vyjít stoupák a na daném místě poskládat puzzle, zapamatovat si vzniklý text a sejití zpět dolů, ubralo síly téměř všem. Kor když byli dále poslání stejnou cestou nahoru.

Na stanovišti, které obsluhoval Lukáš, se projevila sehranost a kombinace skokanů při hře korýtka. Úkolem bylo přemístit míček z místa A do místa B za pomocí korýtek.

Posledním stanovištěm byl oslí ocásek,  kde poskytovala cenné rady Danča. Úkolem bylo definování určitých citoslovcí pro pohyb vpravo, vlevo, dopředu a připíchnutí ocásku. To vše za znemožnění vidění u vybraného skokana.

Po cestě zpět do kempu následoval asi nejtěžší úkol, a to odolat vábení hospody U Hastrmana, nicméně co vím, tak min. jedna skupinka si neodpustila pivko 🙂

Jako první se v kempu objevila srdcová sedma, čili skupina Frolků a Cihlových. Bylo tomu přesně v 16:14 a tím mi spadl trošku kámen ze srdce. Následovaly je další skupinky a v 17:28 dorazila poslední skupina – která jako jediná zakufrovala. Ještě že mi Michal volal a mohl jsem ho navést zpět 🙂

Nejvíc jsem si oddechl, když jsem viděl značně znavenou skupinu boskovických skokanů, kor když jsem Milana ujišťoval, že trasa bude opravdu velmi lehká… Milane, promiň!!! A zároveň veliký respekt za zdolání trasy. V šest hodin jsme si šli pochutnat na vepřu, knedlu, zelu a šlo se na vyhlášení výsledků.

Ten den vyhráli všichni, kteří doběhli do cíle, nicméně se hodí zveřejnit časy

Po rozdání pamětních diplomů následoval přesun do chatky, krátký oddech a opět úřadování Lukáše, který si připravil hru „Hututu“. Zde vzalo za své i některé oblečení, ale bylo velmi veselo. Danča přišla se hrou na aktivisty, což ve světle aktuálního dění na šumavsku mohlo být velmi emotivní.. Další část večera byla spjata s opékáním proviantu (díky Chosse!!!) a živé hudby. Ve spojení s únavou se tak postupně odcházelo spát.

Ráno proběhlo předání chatek a část skokanů se přesunula do rudického propadání a kaolinového lomu.

Děkuji všem za společné tři dny a těším se na další setkání, fotky budou doufám přibývat průběžně.