Skákací boty Brno

Předěl května do druhé povoliny kalendáře si vzala na starost akce v Plzni pořádaná Lukášem Červenkou ze Sportiness. Druhý ročník orientačního běhu na skákacích botách (chůdách) sliboval hojnou účast členů napříč celou ČR, nicméně nepřízeň počasí očesala listinu běžců na ryze skalní fanoušky této události. Z Brna se vypravili díky povinnostem ostatních (především školním spojenými s blížícími se státnicemi) pouze dva zástupci Street ^eMotion – a to Lukáš Medek a Ondřej Soudek.  

Výjezd v brzkých ranních hodinách neubral na naší natěšenosti a my se mohli vydat na tříhodinovou cestu do daleké Plzně. Na místo startu (Autokemp Ostende, Plzeň) jsme se dostavili v 9:40 a ihned jsme se začali seznamovat s účastníky běhu. Přátelská a uvolněná nálada byla cítit na sedmimíle daleko a přebila jí na chvilku pouze vůně servírovaného vína samotným předsedou asociace Radkem Wožniakem.

Na seznámení členů běhu byla zvolena taktika série her – jako např. „šlapka“, „housenka“ a molekuly. Všichni jsme byli naladěni na stejnou notu a pustili se tak do úvodního seznámení se samotnými závody. Rozdána byla mapa okolí s vyznačenými body, utvořily se týmové dvojičky a mohlo se vyrazit.

Každá skupinka taktizovala nad obdrženou mapou a přemýšlela o kombinaci nejrychlejší a nejjednodušší trasy. Kontrolní stanoviště byly logicky velmi dobře rozmístěné. Pouze dvě skupinky zvolily cestu ve směru hodinových ručiček, a my byli jednou z nich.

Od brány kempu jsme se vydali severně po silnici a pokračovali stejným směrem okolo chatové oblasti. Tam nás čekalo první překvapení v podobě oplocení celé chatové oblasti a my museli rychle vymýšlet, jak se nejrychleji dostat na vytyčenou cestu. Po poli jsme si to šmikli k rybníčku, kde na nás čekala první vážná překážka. Kluzká šikmá lávka z trámku a prkna přes potok. Spekulace o způsobu přejití (přeci jen bylo chladněji a vidina spadnutí do vody byla nepříjemná..) nás přiměla sundat boty a přejít lávku po nohou. Zvláště když myšlenka přebrodění potoku byla zhatěna velmi okatým klesáním zaražené botky ke dnu. Po chvilce nastal první defekt, kdy se Lukášovi přetrhl pásek boty. Byli jsme nuceni improvizovat a najít řešení. Naštěstí mé patálie se zapomenutím bot s novým vázáním zapříčinily obutí starého vázání a zafixování pásky. Ty posloužily na zbytek závodu jako náhradní vázání pro Lukášovu nohu a my mohli běžet dál. Kluzký povrch nás nutil k velké opatrnosti při běhu a my tak mohli zkoumat krásy okolí a celý běh dokumentovat.

Blížil se první kontrolní bod – vedení – a my se mohli radovat z historického prvního cvaknutí kleštiček do závodní karty. V této fázi jsme byli ideálně zahřátí a nažhavení do další části „závodu“ a tak jsme si to hopsali přes kmeny a maliní k dalšímu bodu. Po drobné zacházce jsme loučku přeci jen našli a pomalu frčeli k nejvyššímu stanovišti – ke triangulu. Zde jsme potkali další tým a tak nám odpadlo hledání košíčku. Vidina následného stálého klesání nám pěkně zvedla náladu a už jsme si to svištěli ke stanovišti menhir. Po cestě jsme sice trefili špatně odbočku, nicméně jsme se rychle zorientovali a vyhýbku přehodili na správnou trasu. Pomoc s nalezením předchozího košíčku jsme oplatili další skupince, zlehka vydechli, vyfotili se a opět hopsali na další záchytný bod. Ten jsme našli téměř okamžitě a mohli cviknout políčko č. 5 – trigonometr. Cesta na předposlední sádky byla spojená s větším zapojením a zahřátím mozkových závitů a mohli jsme se vydat k poslední soutěžní značce, která byla schována u plotu. To nám nečinilo nejmenší problém a tak jsme se z posledních sil vydali do cíle. Po cestě jsme si chtěli dát ještě pivo, což nám zhatila absence finanční hotovosti a tak jsme doběhli do cíle v čase pod 90 minut.

Počkalo se na ostatní závodníky, mezitím se přichystal oheň, opékací pruty a mohlo se pustit do opékání špekáčků a klobásek – mňam!!!! Večerní program byl přemístěn do nedaleké malebné hospůdky. Odměněni jsme byli 17° pivním přípitkem. Poté následovaly opět další zábavné hry a soutěže, milá obsluha dávala dopřát našim chuťovým buňkám, přešlo se k vyhlášení výsledků a opět následovala volná zábava s prošpikovanými hrami (zejména hra sardel byla naprosto naprosto luxusní!! ). Celý orientační běh byl konán především pro tmelení kolektivu a pro celkovou pohodu, takže výsledky toho dne byly naprosto bezvýznamné. Hlavní bylo zúčastnit se a dorazit zdrávi do cíle – což se povedlo nakonec všem a tak se stali vítězi všichni.

Vcelku pozdě (po třetí hodině) jsme se odebrali směr kemp (tentokráte bez buzoly a map – ale trefili jsme ) a usínali  zcela vyčerpaní a hlavně naprosto nadšení a spokojení po všech stránkách. Ráno se jen tak vstávat nechtělo, nicméně odevzdání chatek do 12 hodin nás značně limitovalo. Veliký hlad stanovil další vývoj nedělního dne a tak nás Lukáš Červenka vzal do výtečné restaurace v centru Plzně. Zde jsme se dosyta najedli a mohli vyjet zpět do Brna.

Jak celou akci zhodnotit? Po komunikaci s Lukášem Medkem mohu za oba říct, že nemáme slov. Převládá naprosté unešení z proběhlé akce a bylo to pro nás příjemnou novinkou a rozšířením obzorů, co se dá na botkách dělat. Ať už samotní lidé seskupující se okolo Sportiness, celková připravenost akce, bohatý doprovodný program a hry…. A mohl bych i nadále pokračovat. Toto vše a ještě mnohem víc zapříčinilo to, že akce konané těmito lidičkami si nikdy nenechám ujít a budu se vždycky těšit, až pojedem zase do Plzně. Za vše ještě jedno veliké doporučené díky do Plzně a opět někdy naviděnou!

Fotky (foceno mobilem) v albu.