Report z Memoriálu JT 2016

O víkendu 2.9.2016 – 4.9.2016 proběhl již šestý ročník Memoriálu Jéni Trávníčka. Pohodové skokanské akce, kde skákací boty jsou až na posledním místě 🙂

A jak tedy tato akce proběhla? To se musíme vrátit v čase až do pátečního večera. V pátek po 17:00 hodině byla část organizačního týmu již na místě a netrpělivě očekávala příjezd prvních skokanů. Jako první dorazili skokani z Ostravy, pak Prahy a do večera se nás sešlo dobrých 22 ( včetně dětí a psů 😀 ). Satan, jako obvykle, dorazil po svých. Tentokrát to šel z Tišnova, což znamenalo úctyhodných 19 kilometrů. Tedy klobouk dolů. V průběhu čekání se někteří navečeřeli a kolem půl deváté jsme vyrazili na první hru. Ta se jmenovala Hajzlbába, kterou bravurně ztvárnila Danča, a spočívala v tom, že se závodníci museli dostat ze startu k hajzlbábě, vzít si od ní toaletní papír a vrátit se zpět. V tom jim ovšem v poli měla zabránit sr*čka, střevní chřipka a zácpa. Každý ze závodníků si tyto role v průběhu večera vyzkoušel. Poté jsme se vrátili ke stolům, doplnit tekutiny a zahrát si další hru – Hamounka. Pravidla byla jednoduchá. Hodit kostkou dvě stejná čísla, rychle si obléct kulicha, kšiltovku, šálu, bundu, rukavice a napít se piva dřív, než z vás další šťastlivec, který hodil stejná čísla, začal vyjmenované věci sundávat. Ale to už byl pokročilý večer a začali jsme se pomalu rozcházet do pokojů.

Sobotní dopoledne bylo ve znamení našeho oblíbeného Hutututu a stihli jsme si zahrát i hru Sedánek, kdy tři týmy v podobě lidského řetězu v leže, v sedě a ve stoje museli urazit danou vzdálenost. Jako každý rok za námi přijeli Trávníčkovi a opět dovezli hromadu zásob v podobě trubiček, vína a vinných hroznů. Dodatečně za všechny skokany posílám velké díky. Zároveň dojeli další skokani z Prostějova, Olomouce a Brna, takže celkový počet účastníků se rázem vyhoupl na číslo 31. Nádhera.

O půl dvanácté jsme si udělali pauzu na oběd a v tu chvíli se celý program zbortil jako domeček z karet. A za vše mohla místní kuchyně, která nebyla schopná uvařit jídlo pro pár lidí navíc. Několik šťastlivců se své objednávky dočkalo, byť po dvouhodinovém čekání, ale část lidí odjela na oběd do nejbližší vesnice. A byli i tací, kteří se jídla sice po dvou hodinách dočkali, ale dostali ho v takovém stavu, že ho odmítli jíst. Takže další program, místo ve 13:00 hodin, pokračoval až ve tři.

Závodníky čekali disciplíny na skákacích botách. Nejdřív museli skákat tam a zpět, pak zase skákali do mezery mezi dvě laťky, chodili poslepu, skákali na místě na přesnost, do výšky, kde se pokoušeli kousnout do oplatky. Na závěr měli proskočit oknem tvořeném výš a níž položenou laťkou.

A kdo byl nejlepší v jednotlivých disciplínách?

Skok sem a tam – Daniel Fajmon

Skok do díry – David Pešák

Chyť věneček – Radek Walder

Chůze poslepu – Petr Matula

Skok na přesnost – Honza Frolek

Skok oknem – Karel Šilinger

Poslední možnost skákat, byly skoky do bazénu. A nutno uznat, že si to většina skokanů užívala. Tedy alespoň ti, kteří se rozhodli do vody skočit.

Večer jsme se pak sešli u ohně a strávili večer v družné zábavě, podpořené opékáním špekáčků. Bohužel do této zábavy nám opět zasáhla místní kuchyně, ze které jsme koupili plesnivé pečivo. A na otázku co to jako znamená, jsme se dozvěděli, že se jedná o penicilin. prostě hnus.

Nedělní ráno bylo už ve znamení balení a odjezdů domů. Každopádně děkujeme všem, kteří přijeli a pomohli k vytvoření perfektní atmosféry. Tím jste nám dodali elán k přípravě dalšího ročníku, který proběhne 1.9. – 3.9.2017. Ptáte se kde? S největší pravděpodobností někde, kde nám udělají oběd a neprodají plesnivé pečivo 😉