Zkusili jsme
Zkusili jste si skákací boty 7leagueBoot z vlastní iniciativy, díky dárkovému poukazu nebo na pořádané akci? Líbil se vám přístup nebo byste něco změnili? Podělte se s ostatními o své zážitky a zkušenosti a pomozte nám tím zlepšit naši činnost! Jsme tu pro vás a vaše námitky a připomínky si bereme k srdci. Zároveň vaše komentáře slouží pro snadné rozhodování nováčků, zda-li skákací botky zkusit. My, co jsme je zkusili, samozřejmě víme, že to je lehké. Tak proč se o to nepodělit?
Pozn.: Komentáře jsou schvalovány z důvodu spamů, registrovaným se komentáře objevují hned.
První kroky sem na tom zkoušel stejně jako Janča po badmintonovým kempu, kde to bylo jako takové malé zpestření. Tam mě to ale tak chytlo, že jsem se s Ondrou hned domluvil na další akci a dneska už sem vesele pobíhal po Brně na půlmaratonu. Skvělá parta lidí, všechno ukážou a vysvětlí, strašně sem si je po dnešku oblíbil… No a boty, ty sou samy o sobě skvělý takže komukoliv se naskytne ta možnost si je zkusit, říkám určitě jděte do toho.
Tak se taky přidávám k těm, co zkusili. K vyzkoušení jsem se dostala díky VŠ lize, kdy skákací boty byly zpestření na závěr badmintonovém campu 🙂 a jsem za to opravdu ráda, jelikož to byl skvělý zážitek, fakt něco jedinečného. Nejdřív jsem z toho měla trochu strach a říkala si, že se na tom nemám šanci udržet ani vteřinu, ale díky Ondrovi, který vše perfektně vysvětlil a byl skvělou oporou, nad strachem zvítězila radost z prvních krůčků 🙂 Vůbec se toho nebojte a vyzkoušejte. Instruktoři jsou skvělí a rozhodně mají trpělivost. Určitě jsem na tom nestála naposled, s radostí přijdu na vaši lekci…
Ahoj, tak jsem se konečně dokopala k vyzkoušení skákacích botek, abych zjistila co na tom Martina a Ondru tak zaujalo a taky ze zvědavosti:)) Bylo to fajn, kluci na mě byli hodní a měli trpělivost, a tak jsem se na botkách prošla i zaskákala a moc se mi to líbilo..(Jen kdyby ty botky nebyly tak těžký, nebo kdybych měla tlustší nohy,nevím:D). Chvilkama jsem totiž měla pocit, že neovládám já botky,ale ony mě.:) Rozhodně ale doporučuju všem nadšencům do sportu, tohle si určitě musíte vyzkoušet. Takže vypněte Facebook, zvedněte zadek a volejte Ondrovi:)
Nedávno jsem si poprvé vyzkoušel skákací boty a musím říct že je to fakt nářez. Ze začátku jsem myslel, že se brzo zabiju a že na tom nebudu moct ani chodit ale asi po 10 minutách jsem už dělal první samostatné krokoskoky. Hodně k tomu pomohl Ondra se svojí skvělou instruktáží. Byla tam skvělá parta lidí a přátelská atmosféra. Ale má to jeden nedostatek. Bolí mě celé tělo:-D ale to je jenom o treninku…aspoň myslim. Můžu všem doporučit. Skvělý zážitek.
Asi před dvěma lety jsem na to čuměl na netu a říkal jsem si, no jo, ale ta cena… ale nedávno jsem si skákací boty zas našel na webu, videa a tak… a nadchlo mě to natolik, že jsem si našel tyhle stránky a zavolal jsem dvoum lidem, na které jsem tu našel kontakt. A nebyl jsem zklamanej. Cvičný skákání jde domluvit – skákací boty vám dokonce půjčí, jen musí znát vaši hmotnost. První kroky byly jalový, myslel jsem, že sebou lisknu a než jsem na to přišel, asi jsem se tvářil dost vyděšeně, protože mě Ondra okomentoval slovy „moc nadšeně nevypadáš“ :)) Tak jsem to zkoušel dál a je to fakt mazec! Zabíračka na celý tělo. Za hodinu ze mě pot jenom stříkal a břišní svaly jsem cítil ještě tři dny potom. Byl jsem ale ujištěn, že je to tak jenom poprvé. Takže jdu do toho – je to supr pocit a člověk si posílí fyzičku jaxfiňa. Na první trénink jsem šel před noční a borci v práci ze mě asi měli dost, protože jsem pořád myslel na pružiny na nohách. 🙂 Když jsem došel z práce domů, tak jsem nemohl nadšením usnout. Ani na in-line bruslích není taková zábava. Jestli o tom přemýšlíte, tak neváhejte, je to masakr. 😎
Vcera jsem poprve vyzkousel skakaci boty. Musim podekovat Ondrovi za perfektni instruktaz… celym zacatkem me provedl jasne a strucne a tak me pocatecni respekt rychle presel a po cca 25 minutach uz jsem si to dokazal uzivat a zacal delat prvni samostatne „krokoskoky“, naucil jsem se dostat na zem a i vstat ze zeme. Pohyb dost pripominal skakani na trampoline, ale s tim, ze ta trampolina je pevne pripevnena k vasim noham. Je to perfektni aerobni pohyb a verim ze si najde hodne priznivcu z rad fitness.
Tesim se, az dostanu dalsi lekci a taky az to necham vyzkouset pritelkyni.
Jinak doporucuji vsem, neni se ceho bat a je to fakt zazitek.
Zkusili jsme, aneb jak to všechno začalo? Není to tak dávno, kdy za mnou přišel kamarád a ukázal mi na youtube nějaký videa na kterých skáčou borci ve skákacích botkách přes auto, dělají salta a jiné podobné vylomeniny. Moje reakce na to? „Blázni jedni! Ať si skáčou, když je to baví, ale není to nic pro mě“ Tím jsem považoval celou záležitost za uzavřenou. O pár dní později za mnou přišel ten zase, a že by to chtěl vyzkoušet, a jestli jdu do toho s ním. I když se mi zrovna dvakrát nechtělo, souhlasil jsem. Přece ho v tom nenechám. Navíc jsem si říkal, že to určitě nějaký čas potrvá, než budeme mít vhodnou příležitost, a že ho to třeba do té doby přejde. Nepřešlo! A asi si dokážete představit moje překvapení, když mi volá, ať si na nedělní večer nic neplánuju, že domluvil ty „botky“. No co se dá dělat, když už jsem mu to slíbil, tak teda půjdu. Cestou jsme měli menší komplikace najít onu tělocvičnu a ve mně svitla jiskřička naděje, že bych se tomu mohl nakonec přece jenom vyhnout. Jenže Rosťa byl neústupný a šel si tvrdě za svým. Nakonec jsme dorazili na správné místo a tam nastal bod zlomu. První věc, která mě úplně fascinovala byla pohodová a přátelská atmosféra. Jestli jsem měl cestou obavy, že se mi bude někdo smát, že mi to vůbec nejde, a že jsem úplný netáhlo, tak tyto obavy zmizely jak pára nad hrncem a já se pomalu začal těšit, až si to taky zkusím. Samotné obutí botek je celkem složitý proces (aspoň to na mě na poprvé tak působilo) a určitě bych to nezvládl bez pomoci zkušených odborníků. Nakonec se vše podařilo a já se poprvé postavil. Musím se přiznat, že jsem měl zprvu problému udržet rovnováhu, ale nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, protože nejsem zrovna sportovní talent. Ale díky pomoci Ondry, Vaška a Danči jsem udělal prvních pár nejistých kroků a najednou koukám, že to jde … začínám chodit bez pomoci druhých a mám z toho fakt skvělý pocit. A co takhle zkusit pár rychlejších kroků? Ty jo, paráda … ono to funguje. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál, ale určitě lepší než číst nějaký komentáře je dojít si to vyzkoušet na vlastní kůži. Stojí to za to!!! 🙂
Ahoj, tak jsme včera zavítali na trénink do tělocvičny na Kraví hoře s tím, že já s mým mladším synkem si to vyzkoušíme poprvé. Ten starší si tam už pro svoje botky jel. Můžu říct, že první pocity z obutí botek byl rozpačitý a silně mi připomínal stav po pěti pivech. Trochu se mi motali nohy. Ale díky skvělé partě lidí, kteří se motají kolem tohoto sportu, jsme rychle zvládli základy. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že měkčená podlaha tělocvičny je super 😀 když už to člověk neustojí tak to tolik nebolí. Je to opravdu sport pro všechny věkové kategorie a zvládl jsem to já ( i když mi táhne na 38 rok ) i moji dva kluci, kterým je 9 a 14. Můžu to všem jen doporučit. A když se zamyslím nad větou že svět je nejkrásnější z koňskýho sedla, tak svět ze sedmimílových botek je o to hezčí 😀
Čiao, dneska byl sedmičkovej den. Oficiální představení Windows 7 a jeho prezetaci jsme spontálně oslavili skákáním na 7league botkách po parkovišti u nákupního centra v Olomouci. Super zážitek, který doporučuji všem zkusit. Spáchal to všechno Ondra a za to mu ještě jednou děkuji! Předtím jsem botky viděl pouze na youtubu a můžu říct, že tam to vypadá obtížněji, než to ve skutečnosti je. Jasně, že člověk hnedle nehází salta oběma směry, ale první krůčky má v malíku fakt do 5min (hlavně se ničeho nebát). No a skákání je cool 🙂 To přijde hned po tom. Nejlepší je na tom ta podpora lidí. Je to pro ně něco nového a každý se buď zastaví nebo aspoň nenápadně pokukuje. Už se těším až si to zkusím někdy znovu. Každopádně by mi bylo ctí, kdyby mi 7 league boot říkaly pane… Kdo můžete, zkuste to a nebudete se vám pak chtít z5 na vlastní nohy, protože hrozně málo pruží 🙂
Zdar! O tom, že něco jako skákací boty existuje, jsem neměl až donedávna ani tušení. Až mě o nich pověděla spolužačka a rovnou mě nabídla možnost si je vyzkoušet. Byl jsem zvědavý, tak jsem souhlasil. A můžu říct, že to stálo za to. Po úvodních chvílích nejistoty začala fáze objevování nového způsobu pohybu, která je úžasná. Obyčejná věc jakou je třeba pomalý běh nebo skákání se stává parádní zábavou. Také musím poděkovat instruktorovi Ondrovi, který mi s prvními kroky hodně pomohl a který tenhle zážitek vůbec umožnil.
Skakací boty jsem vyzkoušel poprvé včera večer. Po prvním postavení se na botách, samozřejmě s pomocí instruktora, jsem na chvíli propadl panice, že se na tom nikdy nemůžu udržet. Nicméně už po pěti minutách jsem byl schopen přešlapovat a pomalu chodit, ke konci hodiny i trošku běhat a mírně jsem i poskakoval 🙂 To je tedy, přinejmenším ze začátku, obrovská výhoda skákacích bot – je to velmi motivační, protože člověk dělá strašně rychle poměrně velké pokroky. Pro mně jako úplného začátečníka byl delší pohyb na botách celkem náročný na kondici, musel jsem odpočívat, abych chytil dech, zase jsem však mile překvapený, že mně dosud nebolí žádné svaly (což jsem tak trochu očekával). Takže vyzkoušení botek vřele doporučuju a ještě jednou děkuju klukům do Brna za vstřícný přístup, kdy se díky nim člověk vůbec necítí jako nešika…
Jedna velká bomba..Skákací boty jsem vyzkoušela poprvé, už samotné nazouvání pro mě bylo zážitkem..nákolenky, železo sem, železo tam, utáhnout na všechny strany, nohu pořádně zastrčit. Chrániče byly nutné, nebo spíš jsem si to bez nich nedokázala představit. Postavila jsem se s pomocí a od této chvíle to začalo. První půl hodina probíhala s pomocí instruktora, který mně vysvětlil, jak se v botách pohybovat, zatím teda spíš chodit. 🙂 Postupnými cvičeními jsem se instruktora držela méně a méně a najednou jsem na botách stála sama! Ono to fakt jde! Pot ze mě začal pomaličku téct, nohy začaly bolet, takže menší přestávky byly nutné. Ke konci hodiny jsem dokázala i na botách skákat.
Skákací boty doporučuji vyzkoušet všem, kteří rádi poznávají nový, dynamický sport pod vedením skvělých instruktorů. A holky, jedno velké plus – zpevňuje to tělo!! 🙂
V neděli jsem si byla s přítelem vyzkoušet „skákací boty“. Bylo to super. Oba nás to moc bavilo. Ze začátku jsme sice potřebovali pomoc, ale za chvilku jsme už sami pochodovali a poskakovali. Hanka a Broňa
Zkusil / zavrávoral / zaskákal….Co mě k tomu vedlo? Brašule Ondra, který má tento počin na svědomí…I já tedy přispěju svým názorem a zkušenostmi na skákací boty ..
Z prvu jsem vůbec nechápal, co na tom může být tak super, že se pro to Brašule Ondra tak nadchnul..Přesvědčil mě jeden den , kdy mi zavolal a se slovy: „ej pojď dolu a vem si helmu, mam tu boty..“…Poslech jsem a po krátkém „školení“ stojím na botech a snažím se chytit balanc ..Z prvu se mi ten pocit moc nelíbil, protože jsem byl po težké zlomenině zápestí, následné operaci a roční rehabilitaci a jakýmkoli pádem bych si lečení prodloužil o další měsíce (nebo roky?)….Byl jsem překvapenej, jak lehké to je a během pár minut jsem skákal jak magor..:D..Od ty doby mu jeho boty rád „kradu“…
Co říct záverem? Přemýšlet jaké to je nemá moc smysl, toto se prostě musí zkusit a zažít na vlastní nohy…….Barell….
Skákání na botách jsme kdysi viděli v televizi a připadalo nám to naprosto úžasné, a tak jsme pořád přemýšleli a pátrali, kam zajet a zkusit je. Honza to vzal do svých rukou a povedlo se.
Byli jsme velmi mile překvapeni profesionálním a vstřícným přístupem Ondřeje, který hlavně mě zbavil počátečních rozpaků a malého strachu ze „skoku“ do neznáma a perfektně jsme si s ním společně nakonec s chutí zaskákali. Nikdy bychom nevěřili, že nás skákání bude tolik bavit a i když se jedná o fyzicky náročnější aktivitu, než by se zpočátku mohlo zdát, vše jsme zvládli po chvíli instruktáže a už jsme si jen užívali skoku a letu a hopsání a běhání. Je fajn, že každý si může na skákacích botách dovolit jen to, co sám chce a na co stačí a užívat si je po svém.
Co víc si přát, než si splnit svůj sen ve společnosti profesionálního a příjemného instruktora, kterým bezpochyby Ondřej je. Skákání na botách je prostě jedinečný a s ničím nesrovnatelný zážitek, který doporučuju i těm, kterým adrenalin a sport nic neříká. Pokud bude možnost, určitě si ještě někdy zaskáčeme a snad někdy i pořídíme botky domů na takové to domácí skákání:)))
Nejvíc šupabomba zážitek. První kroky byly sice trochu váhavé, ale po chvíli s pomocí super instruktora Ondry to šlo vklidu. Všem doporučuji aspoň zkusit, stojí to za ty nezapomenutelné pohledy kolemjdoucích =D Za hoďku se dá naučit nejen chodit, ale taky skakat a běhat, tak jsem si to užil hned napoprvé. Určo si to zopakuji, možná přístě na svých botech 😉
Tož… ke skákacím botkám jsem se dostal díky své nejmilejší přítelkyni. 😉 Skákání nám totiž koupila jako dárek ke společnému dvouročí. A s odstupem musím říct, parádní dárek! Botky jsem viděl už kdysi v televizi a prý jsem to tehdy komentoval slovy „na tom bych se zabil“. Ovšem jak vidno/slyšno – nezabil. Ale k věci… první kontakt zařizovala přítelkyně a tak jsme byli domluvení s agentem Ondrou. Bohužel v daný termín pršelo, tak jsme se vzájemně dohodli na jindy. S přítelkyní jsme dorazili na místo a už nedočkavě vyčkávali. Ondru s botkama v rukách samozřejmě nešlo přehlédnout. 🙂 Vše probíhalo ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře, botky jsme nazuli a hurá na to. Ondra nám průběžně vše vysvětloval a se vším pomáhal. No, co si budeme namlouvat, prvních pár krůčků je na botách velmi nejistých, ale chce to překonat prvotní strach a nebát se. Po pár minutách už člověk dokáže chodit sám a když se nebojí tak po deseti se i rozběhne. Ale nic není tak růžové, jak vypadá – během první hodinky na botkách a různému experimentování se mi povedlo sletět pozadu na zem… při mé výšce 186 cm a asfaltovém povrchu to nejspíš z pohledu pozorujících nevypadalo vůbec dobře, ale mě se vážně nic nestalo – nic jsem si nezlomil, nenarazil, neodřel – zkrátka štěstí v neštěstí! 😉 Ondra měl samozřejmě starost, jestli jsem v pořádku. Každopádně mi vysvětlil, jak zpátky na nohy, tak jsem se zvedl a s úsměvem na tváři pokračoval. 🙂 Co dodat, botky jsou fajnová věc, zpočátku vcelku i náročná na fyzičku (nebojte, zapotíte se, i kdyby venku mrzlo 🙂 a v neposlední řadě na sebe poutají dost pozornosti (takže pokud chcete zahřát své ego, hurá na ně :-). Co se týče našeho agenta Ondry, opravdu mne nenapadá nic, co bych mohl vytknout, takže nezbývá než poděkovat. Díky, výborná zkušenost! 🙂
Když jsem šel poprvé zkusit 7leagueboots, tak už jsem měl nějaké zkušenosti se skákacíma botama – s půjčenýma poweriserama. Uměl jsem na nich teda chodit a trošku skákat 😀 Ondra (moc hodnej člověk:P) byl tak ochotnej, že mi boty přivezl na zkoušku až domů a pomohl mi se do nich nasoukat. První rozdíl byl samozřejmě v kolenním oblouku, který jsem do té doby viděl jen na fotkách. Ondra mi tam začal kolem nohy omotávat jakési šňůrky, ale nohu to zafixovalo parádně. Abych řekl pravdu, tak jsem si původně myslel, že kolenní oblouk bude horší než nové vázáni (proč by taky vymýšleli něco horšího, že:P), ale mile mě překvapil a připadal jsem si s ním mnohem jistější a navíc slouží i jako chránič kolen. Když jsem na 7LB poprvé vstal, tak mě celkem překvapilo rozdílné těžiště oproti riserům. Úplně jsem si připadal, že přepadnu dopředu, ale po chvilce to už bylo v pohodě. Jako první jsem si zkoušel boty pro 50-70kg, čili stejná váhová kategorie jako ty půjčené powerisery (já mám asi 65kg). Rozdíl v tvrdosti byl pro mě naprosto neuvěřitelný. Sice jsem o něm předtím četl, ale že to bude tolik, to jsem nečekal. Připadal jsem si lehkej jako pírko a boty po chvilce i úplně prošlápl (na jedné noze), takže jsem ještě trošku poskákal a šel zkusit boty pro 70-90kg. Ty jsem už sice neprošlápl, ale zase jsem na nich s Ondrovou pomocí skákal mnohem výš. Ondra mi i poradil jak správně skákat, což jsem do té doby sice tušil, ale nedělal a ten rozdíl šel znát. Další věc také je, že nenadělají tolik rámusu. Vůbec mě nenapadá, co bych jim vytkl – všecko mi na nich přišlo lepší – včetně barvy 😀 Ondra i boty ode mě dostávají 10/10 a ještě na místě jsme se domluvili, že jedny koupím 🙂
O skákacích botech sem slyšela letos v dubnu a viděla je na fotkách. Poprvé jsem je viděla v letos v červenci na letním táboře, kam je ten stejný kamoš Tom Říha přivezl až z Vyškova. Zkoušeli si to jak děcka, tak i my starší. Nevím proč ale tehdy jsem nějak neměla chuť, abych je zkusila. Možná respekt či strach. 15.8.2009 sem jela na výstaviště na brigádu na mistrovství světa na inline bruslích. Po hodině na výstavišti sem zjistila, že budem jen sedět a hlídat bezpečnost. V tak pěkným počasí sedět a nic nedělat – to se mi moc nelíbilo. Tak jsem opustila holky a šla se podívat, co je tam všechno za stánky. V dálce sem viděla hodně povědomé boty a bylo mi jasné, že tady je nějaká akce. V první chvíli mě napadlo, jestli tady náhodou nemá akci kamoš, ale hned sem si všimla, že je tu někdo jiný. Nevím proč, ale byla jsem hrozně zvědavá, jaký to je. Už z dálky sem pozorovala instruktory a jejich přístup byl úplně jiný než Tomův. Bylo vidět nadšení, že někomu můžou ukázat jak to funguje … těžko se to popisuje, ale bylo vidět, že tam jsou rádi. Danči jsem řekla, že si to přijdu určitě vyzkoušet a o hodku později jsem už seděla na židli a Danča mi nasazovala boty. Až na potřetí jsem vstala vzpřímeně a ze začátku jsem měla problém si na ty boty zvyknout. Danča mě držela za ruce a říkala at pořádně zvedám nohy nebo zakopnu a spadnu. Pocit to byl suprovej, ale byla jsem z těch bot unavená. Chce to trénink, aby si na to člověk zvykl. Když jsem odcházela zpátky k holkám, tak v hlavě mi šla do kola stále jedna myšlenky -> zkusit si je ještě jednou. I když jsem se jich bála než jsem na nich stála, tak mi to nedalo abych to nezkusila znova. Mezitím Danča s Ondrem měli v jedenáct předváděcí akci skákacích bot. Ty kousky, které ukazovaly byly nebezpečný, ale hodně zajímavý a říkala jsem si „ to bych chtěla zkusit“. Kolem třetí hodiny jsem šla znovu ke stánku, ale Danča už tam nebyla. Byl tam Ondra a řekl mi at chvilu počkám. Můžu říct, že když jsem šla na boty podruhý, tak jsem se už nemohla dočkat až na nich budu stát. Když jsem na nich opět stála, tak Ondra mě během 5 minut naučil chodit na botech sama. Nepopsatelně suprovej pocit a už jsem věděla, že tomuhle sportu se chcu věnovat a postupně se na něm naučit kousky, ale ne sama. S pomocí supr agentů Ondry i Danči a taky přátel, kteří si tenhle sport taky chtějí zkusit. P.S.: Chtěla bych ještě poděkovat agentům Ondrovi i Danči. Do té doby jsem měla strach z výšek, i z menších, ale ted už to tak nevnímám. Opravdu, kdo nad tím váhá to zkusit, doporučuju vyzkoušet!!! Stojí to za to 😉
Tak vážení přátelé, teď vážně bez prdele, Dneska jsem si zgustnul. Nemějte mě za vola, já to nikdy nedělal, Málem jsem vyflusnul. Ref: Dneska to byl teda den, napřed jsem byl vyděšen, „Tramtadadáá, tramtadadáá, mám to za sebou!“ Je to vážně legrace, fakt veliká senzace, „Tramtadadáá, tramtadadáá, mám to za sebou!“ Už se nikdy nenechám, ukecávat od toho, Obuju si botičky, hurá a jdem do toho. Ref: Dneska to byl bezva den, Zbývá už trénovat jen, „Tramtadadáá, tramtadadáá, mám to za sebou!“ (kdo zná, jistě poznal kterou melodii jsem si vypůjči pro tento text 😀 ) A teď opravdu vážně! Dnes jsem měl možnost poprvé v životě vyzkoušet skákací boty. Jak jsem již uváděl ve svém předchozím příspěvku v diskuzi, poprvé jsem na ně narazil někdy minulý rok ve měste. Šel jsem zrovna z nádru přes čáru na Českou a skoro u cíle své cesty jsem narazil na 4 jedince, kteří nějak přečuhovali nad ostatníma. Zvědavost mi nedala, tak jsem se vydal tím směrem. V hlavě mi probíhalo: „To jsou nějací blázni na chůdách a rozdávají reklamu.“ No, svým způsobem jsem se o moc nesekl, ale byl jsem hodně překvapen, když jsem k nim dorazil. „pane Bože, na čem to stojí?????“ Ptal jsem se sám sebe. Jakési kovovo-plastové „protézy“ s legračníma botičkama na konci. Hned jsem jednoho zastavil a zeptal se, co to má na nohách. S úsměvem odpověděl: „Skákací boty“ Pak mi předal jakýsi letáček se značkou těch bot a krátkými informacemi o nich. Hned jak jsem dorazil domů, začal jsem shánět informace o těchto udělátkách. Naše jsem toho celkem dost. Diskuze, názory, ukázky, internetové obchody atd… Nějaký ten měsíc jsem věnoval shánění informací. Pak můj zájem musel stranou, když nastaly jisté osobní problémy. Ale občas jsem si něco nového prolistoval. Novinky , nové stránky, triková videa atd… O své letní dovolené jsem tomu zase začal věnovat více času. Bohužel to u nás není zase až tak rozšířený sport, takže jsem se nemohl moc vyptávat. Na většině fór to byly spíš jen boje a hádky o to, která značka je lepší. Vzájemě se tam posílali do „oněch“ míst a to bylo asi tak vše. Napadlo mě , kolik asi lidí z Brna má tyhle botičky a tak jsem začal hledat přímo podle lokality. Hledal a hledal, až jsem narazil na tyto stránky. Zabrousil jsem do sekce „Pro veřejnost“ a vstřícná slova mě oslovila. „Že by konečně někdo ochotný?“ Trochu jsem si to prolistoval a došel k sekci s diskuzemi.“No co, za optání nic nedám, aspoň uvidím, jací ti 7 agenti jsou.“ Byl jsem mile překvapen, že se mi dostalo odpovědi ještě tentýž den. A ne jak na jiných, nejmenovaných stránkách, kdy jsem čekal na odpověd i několik dní, pokud jsem se vůbec nějaké odpovědi dočkal. Odpovědi se zhostil Odřej Soudek (Sud) a hned na mě, že si je můžu rovnou vyzkoušet.WOW, takovou reakci jsem fakt nečekal. Tak jsem si na něj ze sekce „Seznam Agentů“ vzal číslo a začali jsme se domlouvat na termínu schůzky. Naprostým překvapením pro mě bylo, když jsem pochrupoval po noční a najednou SMS: Za 3/4 hodiny pojedu okolo tvého bydliště, nechceš si zkusit boty? 😀 Sice jsem byl po noční, ale v tu ránu už se mi spát nechtělo. „To musí být blázen“ mi jako první proběhlo hlavou. Ale s nadšením jsem odpověděl, že jsem pro a domluvili jsme se kdy a kde. Ani ne za půl hodinky jsme se sešli na stanoveném místě. „Tomu říkám opravdu velice ochotný člověk.“ Když vystopil z auta, pozdravili jsme se a představili se. Už od prvního momentu byl Ondra velice vstřícný a působil opravdu dobrým dojmem. „Ten člověk opravdu ví co dělá“, přemýšlel jsem nad jeho vystupováním a chovámím. Jen jsme se pozdravili, už otvíral kufr od auta a začal vytahovat skákací boty. Přitom mi vysvětloval, jak to pracuje, jak se na tom stojí, základní bezpečnostní pravidla, prostě vše potřebné pro začátek. Zároveň mě ujištoval, ať se nebojím. (Asi jsem působil dost vyděšeným dojmem) No ani se nedivím, byl jsem celkem překvapen. Poté vytáhl z auta takovou srandovní stoličku, ze světlého dřeva bez laku.Byla vysoká asi jako barová židle. Postavil ji na zem a hned na mě ať se uvelebím. „No co už, když už jsem došel až sem, tak mu teď neuteču.“ Sedl jsem na židli a čekal co bude 🙂 Ondra se mě zeptal na váhu, tak jsem mu řekl, že mám 57 i s postelí. Trochu udiveně se na mě podíval. Já se jen přiblbe usmíval. (Nemůžu za to , že se mi nedaří přibrat. Ať žeru jak žeru, {a to doslova} tak prostě nepřiberu.) Dal si ke mě obě boty s váhovou kategorií 50-70 Kg. Jednu mi začal nasazovat a vysvětloval, jak správně nazout boty. Pak mi ji na noze začal štelovat. Kolenní oblouk do správné výšky, aby mi dobře sedela. To samé potom udělal i s druhou botou. Pak mi je asadil obě, dotáhl vázání, kolenní oblouk mi vypodložil vycpávkami, aby mi v tom nelítala noha, dotáhl podkolení pásky… Poté se ujistil, že mi noha opvdu v botě sedí. Pak mi pomohl nasadit chrániče na lokty, ruce, kolena. Vše mi ještě jednou zkontroloval. „Tak se můžeme do toho pustit.“ Vykulil jsem oči, srdce se mi rozbušilo, skoro jsem nedýchal. „A je to tady. Teď si namlátím.“ Říkal jsem si v duchu. Ondra si stoupnul přede mě, natáhl ke mě ruce. „Teď se mě chyť a já ti pomůžu na nohy.“ „Pane bože, to dopadne!“ Mumlal jsem si pro sebe. Chytil jsem ho za ruce. Ondra mě pomalu vytáhl, až jsem byl ve vzpřímené poloze. „Stůj rovně, hlavu vpřímenou, nekoukej se dolů, drž pevně tělo. Musíš být jak prkno.“ Stál jsem tam jak tvrdé Y. Nohy sem měl nejisté, cítil jsem všelijaké pocity, jen rozhodně ne jistotu. „Nohy teď trochu povol v kolenou a pokus se přešlapovat na místě. Budu tě pořád držet, ty jen zvedej kolena.“ Začal jsem nemotorně pochodovat na místě, jak voják. Při každém došlápnutí, se pružina trochu prohla. Byl jsem jak na vodě. „Pane jo, na chůdách je to jiný.“ Začal jsem komentovat své pocity a poznatky. „Tohle se tak nějak houpe.“ „Však neboj, za chvíli si na to zvykneš a budeš pochodovat sám.“ Ujistil mě Ondra. „Teď budu couvat, ty se mě drž a pojď za mnou.“ „Ježíš už?!“ Vyklopil jsem na něj. „Neboj se a poď. Však tě držím.“ Začal couvat a já „šel“ za ním. No, spíš jsem cupital a klopýtal, než abych to mohl nazvat opravdovou chůzí. Ušli jsme tak 3 metry, pak zastavil a řekl. „Teď si vyzkoušíme asi nejlepší cvičení. Ty bueš stát a já stebou budu cloumat na všechny strany. Sám uvidíš, jak tvé nohy budou vyvažovat.“ Začal se mnou hýbat do všech stran a já přešlapoval a ustupoval, jen abych si udržel rovnováhu. „Ono to fakt funguje, pochválil jsem mu tento cvik.“ „No vidíš, jak ti to jde.“ Odpověděl, aby mě pochválil. „Teď se mě chyť jen jednou rukou a půjdeme dopředu.“ Strach už jsem skoro necítil. Chytil jsem se ho a vyrazili jsme. Po pár metrech už jsem se cítil jistější a sám jsem se ho začal pouštět, abych si to zkusil, jak to bez něj zvládnu. Ondra šel stále vedle mě a držel nataženou ruku, abych se mohl zachytit, kdybych náhodou padal. „Zvedej víc kolena, nebo se může stát, že zakopneš.“ Bedlivě jsem se snažil plnit jeho rady. Mezitím nás sledovali dva chlapíci, kteří tam něco dělali. Občas něco utrousili, nebo se na něco zeptali. Ondra jim odpovídal a přitom mě stále hlídal. „Tak a teď si vyzkoušíme skákání. Počkej tu na mě, já si zatím taky obuju boty. Přešlapuj, procházej se, hlavně nepadej 😀 a když už , tak dopředu na natažené ruce.“ Tak jsem tam tak přešlapoval a pochodoval, mezitím co se Ondra nazoval do bot. Za chvíli byl u mě. „Tak, teď se mě chyť a zkusíme si skoky na místě.“ V tu ránu byla jistota pryč. „Promni nohy, měj je natažené pěkně rovně. Když je budeš mít pokrčené, nedodáš pružinám patřičnou sílu.“ Pokusil jsem se postavit co nejvíc rovně to šlo. „První skok je jen odraz ze stoje s nataženýma nohama. Jakmile dopadneš, nesmíš pokrčit nohy, aby jsi se pořádně odrazil. Pružiny tě samy odrazí.“ Podával mi instrukce, jak správně skákat. Samozřejmě mi to moc nešlo. Nedokázal jsem držet nohy rovně a u sebe, takže mé první skoky byly dosti krkolomné. Hlavně jsem měl docela strach, přeci jen chůze a skákání jsou dvě odlišné věci. Po pár skocích už mě bolely holeně. „Nesmíš to tahat špičkama noh. Musíš celou nohou, ta bota se musí stát tvou součástí. Musí to být tvoje noha a ne nějaká věc na tvé noze.“ Snažil jsem se nohy uvolnin, ale moc mi to nešlo. Nakonec jsem vzdal skákání, protože jsem už nemohl. Člověk by nevěřil, jak je to namáhavé. Opravdu zapojujete celé tělo. Nohy, stehna, zadek, břicho, záda, ruce. Celý Váš člověk se zapojí do pohybu. Výborná posilovna, aerobik, tréning centra rovnováhy a přitom velice zábavnou formou. Ani se Vám nebude chtít přestat. Ve finále jsme si ještě zkusili vyjít schody, kdy mě Ondra přidržoval a já se plazil do schodů. „Hele? Je jednodušší jít do schodů, nebo ze schodů?“ Zeptal jsem se ho. 😀 😀 😀 „Ze schodů se nechodí, ze schodů se skáče.“ Odpověděl s úsměvem. „No jo, to mě taky mohlo napadnout.“ Došli jsme k plotu základní školy co stojí poblíž a ještě si zkusili skákání s oporou plotu. Pak jsme se vrátili k autu. „Hele, nechci tě zdržovat, tak to ukončíme.“ Navrhoval jsem. „Klidně se jestě procházej a poskakuj já mám čas.“ Odpovědel mi. „NE! Už tak jsi toho pro mě udělal víc než dost a já jsem ti za to velice vděčný.“ Posadil jsem se na židličku. Ondra mezitím ještě předvedl pár triků těm dvěma chlapíkům, ukázal jak se dá něco zvednout ze země i s botama na nohách. To mě celkem pobavilo. Vypadalo to , jako by chtěl udělat šnůru. Jednu nohu natáhl do předu , druhou dozadu a pak pomalu klekl až na zem. „Tak tohle asi nedám, chudáci šlachy, jsem celý ztuhlý.“ Přemýšlel jsem nad tímto úkonem. Nakonec si sundal boty, pak je pomohl sundat mě. Pak jsem si sundal chrániče a vrátil mu je. On mi naoplátku 😀 vrátil svetr a telefon, co jsem si u něj schoval v autě. Rozloučili jsme se, já mu ještě jednou moc poděkoval. Řekl, že není zač a když budu chtít, můžeme se klidně ještě párkrát sejít a pocvičit. Nakonec jsme se vydali každý svým směrem. Po cestě domů jsem měl ještě pořád ten houpavý pocit v nohách. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Naprosto mě to uchvátilo, teď už vím, že si botky koupím. Je to výborná věc. Vím, že to není zrovna laciný špás. Ale když to člověk srovná s jinými sporty, tak to není vůbec tak drahé. Rozhodně se hodlám stát členem „Agentů 7“. Všichni z Vás, co si nejste jistí, nebo máte strach, nebojte se. Stačí jen kontakovat některého z Agentů a ti Vám velice rádi se vším poradí a pomůžou. Nezapomeňte, Agenti 7 to dělají pro zábavu a ne pro peníze, jako jiní lidé. Jsou vstřícní, ochotní, lidi na svých místech. Byl jsem nadmíru spokojen. Milí Agenti (Hlavně ty Ondro 🙂 ) Máte u mě 10/10 bodů. Vřelé díky všem. S pozdravem J.D.SKAlpel PS.: Prosím omluvte případné hrubky a nedostatky, ale psal jsem to do 5 hodin ráno 😀